MUŽSKÁ IDENTITA -1. část

MUŽSKÁ IDENTITA -1. část

článek nejen pro muže

Před časem mě oslovila v knihkupectví kniha CHYBĚJÍCÍ OTEC, CHYBUJÍCÍ SYN s podtitulem Jak absence otce ovlivňuje utváření mužské identity.

(CORNEAU, Guy. Chybějící otec, chybující syn. První vydání, nakladatelství Portál s.r.o., 2012, ISBN 978-80-2620075-8)

Protože v mé aromaterapeutické praxi provázím převážně ženy, přišla mi tato knížka velmi vhod vzhledem k začínající návštěvnosti mužů. Je v ní spousta odpovědí pro muže, kteří se rozhodli navázat vztah se svým nitrem.

Nemám vystudovanou psychologii, přesto je má praxe hodně psychologická a neskutečně mě tento směr vábí. Pracuji na základě znalostí získaných na Institutu aromaterapie v Praze, bohatých osobních zkušeností a četbě knih psychologického a léčitelského rázu. Nyní pojďme k otcům a synům, které popsal Guy Corneau.

Podle jeho mínění neexistuje model ideálního muže, stejně jako neexistuje ideální rodina. Všichni jsme vzešli z víceméně nedokonalé minulosti, která nás vede vpřed a nutí nás se tvořivě adaptovat. Mnozí z našich rodičů nejspíš reagovali na materiální potřeby, ústřední pro ně je potřeba zajistit přežití na fyzické úrovni. Promlouvají gesty a o lásce mlčí, stejně jako o bolesti a trápení. Je pro ně problematické oddělit svou individualitu od funkce otce nebo matky a připadají si neobratní, když je žádáme, aby vyjádřili své vnitřní stavy.

A tady potřebuji vyjádřit svůj názor a jisté ukotvení k této oblasti. Kdysi jsem se dožadovala od svého otce, aby mi řekl, že mě má rád. Odpovědí mi bylo, že mi to dává najevo svými skutky. Že zná lidi, kteří to říkají, ale chovají se jinak a to on nechce. To mi, co by malé holčičce, nestačilo. A tak jsem začala citově strádat. Přes clonu svých emocí a jistého stupně utváření jsem nevnímala, co mi tím vlastně řekl.

Corneau píše, že oknem našeho vlastního vědomí vidíme svět, který se natolik liší od jejich světa, že se někdy zdá, že možnost dialogu je téměř vyloučená. Je to proto, že zarámování našeho okna je psychologické, a svět tedy proto vnímáme jako síť psychologických vztahů. Nesmíme však zapomínat, že právě díky tomu, jak se za nás rodiče obětovali a zajistili nám přístup k materiálnímu zabezpečení a ke vzdělání, můžeme reagovat na své aktuální nejniternější potřeby.

Nejsou to otcové a matky, koho máme odsuzovat (odsuzování nám snad ani nepřísluší, ale někdy se tomu neubráníme), ale mlčení, které nás obklopilo. Kde jsou potíže a chaos, tam se angažuje duše světa. A ta se teď zaměřuje na muže. Úkolem syna je nyní toto ticho prolomit. Tím nastanou bezprostřední změny.

O MLČENÍ

Otcovo mlčení vede muže k tomu, aby zůstal malým chlapcem. Zdrženlivost může být pokládána za mužskou tvrdost. Dokážete se svým otcem mluvit o osobních vážných věcech? Přes lásku, kterou ke svému otci cítíte, vnímáte zeď, která se tak těžko překonává?

Všichni muži žijí více či méně v „dědičném“ mlčení. Toto mlčení se předává z generace na generaci. Popírá touhu každého dospívajícího získat uznání nebo dokonce souhlas otce. Naši tátové utíkali do lesů, hospod nebo se ukrývali doma za novinami. Muž včerejška i muž dnešní doby podléhá vábení médií. Vzniká na média návyk podobně jako na drogu a díky tomu se vyhýbají nutnosti promluvit, projevit se či vstoupit do vztahu.

Neházejme ovšem vinu na naše otce. Ti byli také obětmi historie. Došlo k velkému oddálení se od životního stylu, který je přirozený pro náš živočišný druh. Z mého pohledu touha k návratu vede muže i ženy zpět ke kořenům. Kdysi měli synové kmene pravidelný přístup k otcům a mohli je sledovat při jejich aktivitách a učili se i předáním slovy.

Současní muži mají docela málo příležitostí prožívat a uskutečňovat svůj potenciál v přítomnosti otce. Od začátku průmyslové éry je méně delších kontaktů. S postupujícím hroucením přirozených zvyklostí se zvyšuje prázdnota ze stran otců. Toto přispívá k chaosu v mužské identitě.

O IDENTITĚ

První identifikace u každého dítěte probíhá s matkou. Malý chlapeček, aby se stal mužem, musí přejít od prvotní identifikace matky k identifikaci s otcem. Biologové tvrdí, že na embryonální úrovni jsme zprvu „ženami“. To nám napovídá, že mužské pohlaví je jakási přidaná hodnota a možná to přispívá k jeho křehkosti.

Mužská identita potřebuje neustálé posilování a měla by pravidelně dostávat podporu dalších mužských postav. Tím si buduje vlastní stabilitu. Aby se syn mohl poznat ve svém otci, je třeba, aby byl otec přítomen.

Přítomný otec je ten, který je přítomen fyzicky. Ten, který dostatečně reaguje na citové potřeby dítěte. Ten, který „netrestá“ děti výhružkami, že odejde, aby je umravnil. Ten, který nevzbuzuje v dítěti pocit viny, ale naopak ukazuje svou vlastní zodpovědnost za zdraví a podíl na chodu domácnosti a rodiny. Ten, který se nevěší dítěti na krk (například alkoholik) a dítě je nuceno příliš rychle dozrát.

Když je otec pozorný a opravdu se zajímá o plány svých dětí a přitom umí nastavit určité limity, vytváří bezpečný rámec pro harmonický vývoj. Když otec připouští své vlastní nedostatky, otevírá dítěti reálný svět. Tam se neočekává jen dokonalost. Synové, jimž se nedostalo vhodné otcovské péče, se často potýkají s těmito problémy: v dospívání jsou zmateni ve vztahu se svou sexuální identitou a můžou mít zženštilé chování, nedokážou si sebe cenit, potlačují agresivitu i sebeprosazení, někteří mohou mít bloky v sexualitě nebo s učením, mohou mít nedostatečný vnitřní řád a komplikace v uspořádání vlastního života.

Synova identita je zakotvena v těle otce. Vřelým a cituplným vztahem mezi otcem a synem posílí rozvoj jeho identity.

O MAZLENÍ

Proč je důležité, aby i otec mazlil svého narozeného syna? Prvním důsledkem zanechání syna ve výhradní péči matky je synův strach z žen a hlavně strach z toho, aby se sám nestal ženou. Druhým důsledkem je, že synové mohou mít po celý život strach z těla a to z těla žen i ze svého vlastního.

Každý člověk zná erotickou náklonnost k osobám stejného pohlaví. Určitými nedostatky v rodinném prostředí se může tato náklonnost silněji aktivovat. Strach z vlastní homosexuality může ovlivnit přátelské vztahy, které mezi sebou muži mají a dokonce může bránit otcům, aby se dotýkali svých synů.

Otec, který se stará o své dítě po tělesné stránce, není otec-matka. Je to otec, který dal obsah tomuto pojmu. Jeho tělesná přítomnost dává synovi víc milovat svou matku a později toužit po ženě, nikoli se jí bát nebo ji nenávidět.

Když v dospívání syn vede válku se svou matkou, je to projev, kdy se snaží vyrvat z jejího „zajetí“, které je ale důsledkem otcovy nepřítomnosti. Otcové u těchto mnohdy zdlouhavých bojů bezmocně přihlížejí a neví o tom, že jsou za ně z větší části zodpovědní.

Je nezbytně nutné, aby se muži začali mazlit se svými dětmi a obzvláště syny. To oběma otevře bránu k citovosti a smyslovost už nebude zapovězena a ženy nebudou izolovány. Muži, kteří mají strach z otcovství, nechtějí, aby jejich syn zažíval to samé trápení.

Nová naděje na přežití je odvaha nových párů a nových otců, aby změnili svou mentalitu.

 

 

O KOMPENZACI

Aby byly myšlenky jasné, abychom si uměli stanovit jasný cíl, umět rozpoznat co je pro nás dobré, určit své vlastní potřeby, je třeba mít pocit, že máme „páteř“ a ta nás zevnitř podpírá. A k tomu je opět potřeba skutečná přítomnost otce.

Když „páteř“ chybí, člověk má v sobě vše smíchané. Míchá lásku s rozumem, sexuální choutky s prostými citovými potřebami. Vlastně si je s málo čím jistý.

Vnitřní zmatek vyvolává v mužích potřebu pokoušet kompenzovat svou ztrátu a svoji strukturu budují na základě svého vnějšku. Pojďme se podívat na příklady kompenzací.

Hrdinové mají před sebou vždy nějaký úkol a nemají volnou chvilku. Podporu jim dodává obdivný pohled ostatních a řídí se kolektivními hodnotami. Svůdci tvoří svou vnitřní strukturu mnohými sexuálními zkušenostmi. Jejich sexuální napětí a snaha o jeho uspokojení naplňuje skoro celý jejich čas. Svalovec kompenzuje si svůj vnitřní nedostatek budováním zevnějšku. Čím víc se cítí muž křehký, tím víc buduje svůj vnější krunýř, aby to změnil. Podle míry nekompromisního a kategorického tvrzení dochází k maskování vnitřní nejistoty. Revoltující syn hledá v bandách dorostenců vytvoření své struktury a většinou jsou to skupiny, které poslouchají tzv. primitivního otce. Věčný adolescent navzdory své anarchii hledá duchovního mistra. A alkoholikům se vnitřní zmatek skrývat nedaří.

Díky těmto kompenzacím se synové vyhýbají plnému prociťování své velké touhy po lásce a porozumění. Jejich hluboká potřeba dotyků, potřeby milovat a být milován je tím skryta. Nechat do sebe pronikat pocity, jež způsobují zranitelnost, je pro ně velmi těžké.

O VZTAHU SE SVÝM NITREM

Naše JÁ je středem oblasti vědomí. Jádrem je zkušenost a vnímání identity sebou samým a časovou osou. Snaží se udržovat stabilitu a stabilní náhled a má k dispozici obranné mechanismy, díky kterým se může vyhnout narušení rovnováhy. Stává se, že se tyto systémy stanou rigidními a místo aby chránily, tak utlačují. Zdravé JÁ je pružné a je ukázkou duševního zdraví. Může být silné i zranitelné, dobrovolně se otevře a přijme to, co stoupá z hlubin, někdy se tomu poddá a jindy se postaví do opozice nebo si vyjedná pozici někde uprostřed.

NEVĚDOMÍ označuje vše, co je mimo vědomí. Obsahuje vše, co už ve vědomí bylo, ale bylo zapomenuto nebo potlačeno. A to z důvodu, že to bylo pro JÁ nepříjemné. Podle Junga je nevědomí z podstaty tvořivé, protože produkuje nové myšlenky a intuice, které se nikdy nedostávají do vědomí. Jeho centrem je „self“, které koordinuje celou osobnost. Cílem terapeutické práce je vytvořit osu vztahu mezi JÁ a SELF.

Podle Junga nejde o to, abychom měli kontrolu nad nevědomím (což ani není možné), ale abychom si s ním vytvořili živý vztah.

Když najdeme správný postoj k sobě samému, nastolíme rovnováhu. Například naše JÁ dokáže najít dobrý odstup k nevědomí a pak reagujeme na útoky z nevědomí mírným způsobem.

V životě muže dochází ke třem zrozením. Zrodí se ze své matky, zrodí se ze svého otce a nakonec se zrodí ze svého vnitřního JÁ. A to je zrození individuality.

Všem mužům přeji, aby došli k sobě samému a navázali zdravý vztah se svým nitrem. Vždyť my ženy toužíme po vás tak, jací v nitru skutečně jste.

Darina Ellingerová

 

 

Jmenuji se Darina a vítám vás na svém webu.
Nadchla jsem se svým rozvojem a ráda vám předám své zkušenosti a dojmy. Objevila jsem svět aromaterapie a kouzlo rychlého účinku. Aromaterapie pronikla do mého osobního i pracovního života. Splnila jsem si jednu ze svých výzev a tím je dvouleté studium Institutu aromaterapie v Praze. Toto studium jsem završila diplomovou prací a zvolila jsem si téma: „Močopohlavní soustava jako Brána ke zdravým vztahům“. Vítejte ve světě Souvislostí.

Vložit komentář

Your email address will not be published.