Protože se s některými situacemi „pářu“ déle než se zdá být třeba, rozhodla jsem se s vámi o tuto cestu podělit.

Třeba vám bude inspirací …

Protože se v životě potýkám, jako asi každý, se situacemi, které mi jaksi nesedí a jsou diskomfortem, hledám způsoby, jak z toho ven – do líbeznosti pocitu: jé, to je mi hezky. A že se mi to daří. Něco jde rychleji, něco pomaleji, zkrátka a dobře, záleží i na tom, kdo mi pomůže „tím“ projít a jakou sebereflexi si dovolím.

V různých terapiích se pohybuji přibližně osm let. Něco se mi líbilo, něco mi úplně nesedělo a něco pro mě byly podstatné zkušenosti a ukazatelé, čemuže se sama chci vyhnout ve své praxi. A nacházím nové způsoby a možnosti, jak pomoci sobě i druhým.

Když jdu do sebe a odhodlám se k dalším krokům, je mi dána PŘÍLEŽITOST, jak se naučit či jak probudit nový talent.

A že je to někdy bolavé, že mi u toho někdy tečou ehm ehm po nohách, že couvám a uhýbám před skokem či krokem. Nakonec, chci – li výsledek, nezbývá než se do toho pustit. Když to trvá na můj vkus dlouho a pak přijde ten skvělý pocit z vykonaného činu, říkám si: Darinko, bylo potřeba se v tom tak dlouho paplat? A ano, bylo. Něco pro mě prostě není snadné a potřebuji trénovat, než jdu do terénu.

Naopak znám i situace, kdy bezhavě skočím a výsledek je natošup. Nebo si namelu čumák. A další zkušenost je na světě. Je to taková dobrodružná cesta, díky které můžu předávat ze sebe v aromaterapeutické praxi co je třeba. A to, přátelé, stojí za to.

Aktuální téma v posledních týdnech je umět si říct co potřebuji – s dobrým pocitem.

Podzim a zimu jsem užívala v koncentraci do nitra. Můj jiný stav mne tak vedl. Neotevírat traumata, těšit se z hezkých maličkostí, být si vědoma daru a lásky, ve které žiji. Pracovala jsem, jak bylo třeba a pak jsem odpočívala. Vnímala jsem, jak hospodařím – konečně – přes zimu se svou energií. A přineslo to ovoce. Jaro si užívám, mám vitalitu a chuť se učit nové. V míře, která mi vyhovuje.

A tak jsem navštívila celodenní seminář o technice kvantování. Skvělá práce do života i praxe. A co že bylo mým celodenním tématem? Umět přijímat, umět si i říct… Toto téma je tématem dlouhodobým a je mi v něm líp a líp. A pořád je co zdokonalovat, vnímám překážky.

Příležitosti přicházejí…

Protože jsem odhodlaná posunout k lepšímu otevření se vyrovnání příjmům a výdajům, cinkají mi v hlavě konkrétní požadavky a příležitosti. O víkendu jsem navštívila kamarádku koučku Zuzku Dudkovou a tak jsme se pustily do práce. Výsledkem bylo, že mi vlastně jde o formu. Že se zabývám tím, jak předám informace, aby mi v tom bylo dobře.

Během našeho sezení jsem byla mimo jiné vyzvána, abych namalovala nádobu a do ní vepsala ingredience „Darky“, její kvality, které dává do své práce. Namalovala jsem nádobu a začala vpisovat, co mě spontánně napadalo. Tempo psaní bylo napřed docela rychlé, pak se zpomalovalo až jsem vnímala, že je tam zřejmě všechno. Odprezentovala jsem co jednotlivé termíny znamenají a uvědomila jsem si, že dávám víc než požaduji v rámci ceníku v práci. Ale že taky vnímám další hodnoty, které sdílím s klienty, co mi poskytuje prostředí a jaké uspokojení z práce mám.

Tady je ona nádoba, kterou jsem si na počítači upravila:

A díky tomuto malování mi došla vlastní hodnota.

To, že ji vidím namalovnou, popsanou a že to takhle hlavně mám, mi spustilo jedno velké AHA.. A tak jsem sedla k dlouho odkládanému tvoření upravené nabídky služeb. A během pár dnů má i formu, která se mi líbí. A vše mám vytvořené v předstihu, abych mohla klienty informovat dopředu.

Dalším velkým poznáním bylo, že je skvělé, že vlastně mám co upravovat. Protože nechybělo mnoho a místo rozdávání nabídky bych vyklízela prostor.

Tímto uzavírám příspěvek a jdu se vyspat na tři pěkné pracovní dny.

Přeji vám krásný prvomájový den a všechny dny další nechť prožíváte dle své libosti.